Občas mám období, kdy mám potřebu se nad sebou hluboce
zamyslet. Většinou tato situace nastane, když se mám učit, psát něco do
bakalářky nebo dávat pozor na přednášce. Má to vždy stejný průběh. Obyčejně
rychle opustím sebereflexi svého životního stylu a zlozvyků a přesunu se na
pečlivé promýšlení svého šatníku. V tomto směru jsem spokojená, moje šatna
vypadá trochu jako střední veletrh s oblečením. Co mi však ve skříních
chybí je hezké prádlo.
Rozhodla jsem se, že je na čase koupit si něco dospělého,
krajkového. Většinou se my ženy dopouštíme takového rozhodnutí v případě,
že si najdeme nového partnera. Mne teda interakce s opačným pohlavím
poslední dobou zejména kvůli vědecké práci na bakalářce (HAHA) míjí, ale stejně
jsem prádlo potřebovala. Ne tak kvůli náhodnému sexu, ale auto může srazit
každého. Zásadně totiž přecházím v Brně na blbých místech. Situace, kdy by
mě ve vážném stavu v sanitce po bouračce vyzuli z italských kozaček
z jemné teletiny a prostříhali se skrze luxusní vlněné šaty ke stávajícímu
prádlu, by mě jistě tak jako tak zabila. Ony samotné kalhotky s jednorožci se
zářícími kamínky na hřívě nejsou až tak závadné. V kombinaci
s podprsenkou s jahůdkami ovšem nepůsobí zrovna jako první slupka
femme fatale.
Inu vydala jsem se do obchodu. Ihned jsem pochopila, proč
prádlo kupuju tak zřídka. Něco, co není vidět za cenu, kterou svět ještě
neviděl. Po sdělení své velikosti prodavačce se na mě krutě usmála. „Slečno, to
jste si musela někde něco špatně změřit. Takovou velikost jsme prodávali
naposledy před dvěma lety. Děvčeti, kterému bylo deset.“ Sundala jsem si kabát, který asi zkresloval a
prodavačka si už přestala být tak jistá mou měřičskou neschopností. I přes
tohle popadla krejčovský metr, ale stejně neuspěla. Zjistila, že rozdíl pod
prsy a přes prsa u mě dělá pouze nádech.
Usmála se na mě, asi jako na účastníka paralympiády a odešla
do zákulisí butiku. Přinesla krabičku, která byla nadepsaná hyper push-up a
odeslala mě do kabinky. Když jsem si podprsenku oblékla, nahlédla škvírou a
poprosila ať si teda podprsenku už zapnu a přetočím ji ze zad dopředu.
Upozornila jsem ji, že k ní stojím čelem a to, co pokládá za moje záda, je
můj hrudník. Zděšeně na mě pohlédla, její víra v push-up kvalitu byla
otřesena. Rozhodla se nevzdat se a do podprsenky se mi snažila nahrnout kůži
z půlky těla. Musím říct, že jsem po této její provizorní liposukci
konečně měla pocit, že nevypadám jako svůj brácha a za její velkou snahu jsem
si podprsenku koupila i s kalhotkami. Hodinu mi vysvětlovala, jak mám
prádlo prát. Chtěla jsem její přednášku urychlit vtipem. Ptala jsem se, jestli
se ta krajka nemusí prát v krvi novorozeňat, když je tak jemná. Zadívala
se na mě takovým způsobem, že jsem se chvíli bála, že jsem se trefila. Stačí
prý šampon na novorozeňata….
Druhý den jsem vyrazila v košili, kterou jsem nemusela potupně
zapnout až ke krku. Teda vlastně jsem ani nemohla. Některé knoflíčky totiž
nevydržely nápor nového sexappealu a balistickou křivkou opustily outfit. Ovšem
musím říct, že jsem byla celý den nesvá. Čouhala mi nezvyklá část těla. Dvakrát
jsem se sama sebe lekla, když jsem sedala ke stolu a jeho deska mi zabraňovala
usednout. Do výstřihu mi pořád někdo čučel, což mě znervózňovalo úplně nejvíc.
Připadala jsem si, jakoby mi zrovna narostly parohy. Za celý den jsem byla celá
zpocená. Stavila jsem se po cestě domů v drogerii abych koupila ten
nejemnější šampon pro mimina, abych mohla propocené košíčky ! něžně! přeprat.
Moje prádlo ovšem nemělo dlouhého života. Bratr totiž po
sečení trávy naházel do pračky svoje montérky a všechno co našel a pustil ji na
vyvářku. Když jsem tedy pračku otevřela vyvalily se na mě montérky, na nichž
ulpěly nazelenalé kusy belgické krajky. Zbytky molitanu z podprsenky byly
protkány stébly trávy. Takže jsem u příležitosti další vlny sebereflexe udělala
ještě jedno zamyšlení a následné rozhodnutí. Začnu chodit po přechodu, aby mě
za žádnou cenu nemusela odnikud odvážet sanitka.
Žádné komentáře:
Okomentovat